první třídenní začátečnický kurz na hanggliding
1. Den kurzu
Sraz máme u Kopřivnice na pumpě Papoil. Je mi dost blbě, asi na mne leze nějaká viróza. Kluci (Mirek a JB) jsou správně nabuzení na létání a panuje bezva nálada. S menším zpožděním doráží i náš instruktor Martin Bibko. Dáváme oněd na pumpě, během kterého přijíždǐ Luka s plánem podívat se na to co budeme předvádět na prvním dnu kursu, na což se "vybavil" krásným plastovým korzetem made in france... z posledního tvrdého přistání v Saint André ve Francii si jako vzpomínku odvezl kompresní zlomeninu hrudního obratle. Ale rogalisti jsou tvrdí chlapi a tak už tady zase poskakuje jako jindy.
Náš instruktor Martin velmi brzy začíná tušit, že naše skupina začínajích brněnských rogalistů je těžce vysmátá banda s dost svérázným humorem. Protože se hodně rozjíždějící v komunikaci sprostǎ slova zavádíme substituční slovo "Jářku". Myslím, že jsme ho tím pro začátek trochu překvapili :)
Po obídku se přesouváme kousek za Kopřivnici na cvičný svah a připravujeme "Danu" - začátečnické cvičné rogalo, které se od země odlepí na cvičném svahu jen na 2-4 metry od země a navíc snese hodně nešetrné zacházení a promine spoustu chyb nováčků. Svah vypadá na první pohled velmi mírně a až nahoře pod lesem se postupně zvedá do prudšího stoupání.
První fází výcviku je rozbilháni po spodní ploché části kopce bez postrojů a připnutí do rogala. Ohmatáváme si přitom reakce křídla když se při běhu začne vznášet. Přesně tohle mi Lukáš před kurzem povídal jak je ze začátku dobré zkoušet a tak jsem rád že to těd děláme a uvědomuji si že náš instruktor Marrin ví co dělá.
Tohle cvičení zkoušíme každý třikrát.
Pak se navlékáme do postrojů u kterých s Mirkem velmi rychle zjišťujeme, že jsou určeny pro podstatně menší a hubenější postavy :( No nedá se nic dělat musíme více vydechnout a utááááhnout - tááák uff a uff je to. Hlavě něco nezapomenout na zemi bo zohýbat se moc nedá :) Snad to časem povolí...
Opakujeme to samé - běhání z kopce a osahávání reakcí rogala, ale teď už naostro, tedy připnutí do rogala. Tah úvazku na zádech nám při běhu indikuje nakolik rogalo vztlakuje. Důležité je nasadit při startu trapézky na ramena tak aby ramena byla před hrazdou, ruce z vnějšku položené na trapézách naplocho, nesvírat, jen přidržovat abychom se hned od začátku odnaučili se s rogalem prát ale jej jen při vznesení cítit a lehce ho vést správným směrem.
Jakmile běžíme tak přeháhnout ruce , palce za trapézku ale nesvírat dlaně. Při běhu si hrajeme s hrazdou. Jakmile chceme zastavit, přeručkujeme na trapézkáxh nahoru abychom měli lepší záběr a křídlo odtlačíme dopředu. Tím utrhneme proudnice na horní straně křídla a to zvedne nos vzhůru a nastaví celou nosnou plochu kolmo na směr letu. Když se to dobře udělá tzn blbuvzdorná "Dana" se lehce vznese a zabrzdí tak bezbečně dosedáme na vzpřímené nohy.
Teorie jasná, ovšem praxe však horší :)
Běháme tak celý den a postupně se přitom posouváme více nahoru do většího sklonu kopce. Vítr je dnes ideálního směru, postupně sílí. Dokonce se nám daří i kousek se vznést a letět vzduchem což vyvolává ve všech obrovské nadšení, hlavně Mirek to úžasně prožívá a nechápe proč nezačal lítat už mnohem dříve...
U mne ale nakonec zvítězí projevy té již zmíněné virózy z rána, je mi děsně blbě, a taháni rogala do kopce mne natolik doráží že na svahu zvracím a vynechávám poslední dva tréninkové starty toho dne.
Každý jich ten den děláme celkem asi 14, takže toho tahání rogala do kopce máme všichni plné tenisky a jsme slušně unavení. Jak říká náš instruktor Martin, aspoň nás to zocelí a budeme si toho vážit, protože po kurzu už začneme líltat a na běhání po kopci nahoru a dolů už budeme jen s úsměvem vzpomínat.
Během dne přijíždí i Jana s Martinem z Plzně, a Pavel z Brna, který má už dva dny z počátečního kurzu.
Jak máme odběháno povalujeme se u aut aluxusním způsobem si necháváme přilmo až na svah dovést pizzu.
Já neodolám a dám si taky což mi moc neudělá dobře.
Lukáš to balí a odjíždí domů za rodinou do Voděrad (díky za tvou přítomnost, hodně pomohla při nadšení do létání a stmelení kolektivu).
Přemýšlíme, že si postavíme stany přímo pod kopcem na úpatí cvičného svahu ale přijíždí místní myslivec a musíme to tam zabalit. On je fajn ale vzhledem k obci a místním rejpalům tam bohužel spát nemůžeme.
Rozhodujeme se tedy odjet do blízkého Frenštátu pod Radhoštěm, kde údajně u aquaparku má být kemp. Ten bez potíží najdeme a přitom zjišťujeme, že je naprosto luxusní, dokonale upravený, což se v našich "zeměpisných šířkách" nevidí často. Původně jsme chtěli do stanu ale nabídka chatky pro 4 osoby s čistým a voňavým povlečením, ledničkou, záchodem, sprchou a spoustou tak potřebných zásuvek na nabíječky za 996,- Kč a to prosím včetně poplatku za dvě auta, byla natolik skvělá že jsme nedokázali odolat.
Z večera si moc nepamatuji, bylo mi dost blbě tak jsemto radši zaspal.
2. Den kurzu
Ráno to vypadá že je moje viróza na ústupu což je skvělé, den asi strávím na rohlíkách a hořké čokoládě a snad už budu v pohodě. Odjet od tak dobré party a hlavně od létání to bych asi nepřežil :) Snídáme, nakupujeme jídlo v Penny marketu, který je hned za rohem a na 9:30 se přemisťujeme pod svah. Je ještě celkem vlhko ranní rosou a vzduch se ani nehne a tak se jenom poflakujeme pod cvičnou loukou, tlacháme a čekáme. Zjišťuji, že létání je také o trpělivosti a vyčkávání na správnou chvíli. Musím si na to trochu zvykat, protože mne podnikání naučilo žít v neustálé činnosti, nemrhat ani vteřinou a být neustále v pozoru. Létání si ale žádá dost odlišný přístup - vše s klidem, rozvahou, hodně pozorovat sledovat a zbytečně nikam nechvátat. Prostě se tomu poddat.
Tréninkový den začínáme zopakováním prvních získaných návyků z předchozího dne. Práce s křídlem při pohybu v nejmírnější části kopce. Pak se opět jako včera přesunujeme výše a nakonec až úpně nahoru. Tentokrát už děláme i krátké lety metr až dva nad zemí. Je to fantastický pocit. Bohužel fouká podstatně méně než včera, takže moje maličkost (203 cm 112 kg živé váhy) a Buči (něco podobného jen v malinko menším provedení) máme díky naší hmotnosti trochu problém vzlétnout a musíme o to více běžet. Prostě dostat mých 112 kg do vzduchu, navíc na cvičném křídle, které je na mne trochu malé, do vzduchu je celkem fuška. Ale když neudělám žádné větší chyby, mám správný úhel náběhu, pořádně se rozběhnu co to jde, cítím pořádný tah v úvazku a nevzdám to a ještě chvilku běžím a nakonec mírně hrazdu odtlačím a hned přitáhnu, tak tu starou potvoru nakonec do vzduchu dostanu.
No, snaha byla ale udělal jsem jeden slušnější držkopád. V plné startovní rychlosti jsem Danu odpoutal od země ale vzápětí moc přitáhl a tak následoval ukázkově drsnej klofanec do země. Helma byla namístě protože jsem s ní pořádně bouchl do kýlové trubky.
Naštěstí se nic nestalo (jak kluci říkali - hlavně té Daně :) a mohli jsme pokračovat v kurzu.
Dnes se mi to podařilo pořádně jen 2x ale jsem na to patřičně hrdý :) zatím bojuji se správným přistáním (odtlačením
hrazdy) a stoupnutím na nohy. Výzva pro zítřek.
Jedno velká rada od začátečníka začátečníkům: "lítejte v dlouhých nohavicích!"... Já jsem si dnes vzal kraťasy a k nim jako kompenzaci dlouhých nohavic chrániče na kolena. Ale ty jsou naprd a když jsem Danu položil na kolečka tak mi sjely z nohou a jako malej kluk jsem si odřel kolena.
Pavel má o dva dny kurzu náskok a dnes už létá na Atlasu. Je to cvičné křídlo ale oproti Daně to nesrovnatelně lépe létá a jde to hned do vzduchu. Paráda to vidět a všichni už se taky těšíme až se k němu dopracujeme.
V pět to utahaní balíme a jedeme se uchýlit kempu, kde je u naší chatky venkovní posezení s grilem - takže hermelín, kuřecí, krkovička spolu s pivem a Slivovicí opět utužuje kolektiv. Hodnotíme dnešní skvělý den plný dojmů a těšíme se na zítřek.
3.den kurzu
Dneska máme větší Danu a mělo by nás těžké to více nosit. Má cca 22m2.
Lítá s námi dneska další brňák Láďa a má zájem vstupot do klubu.
Tomovy lety:
První let - nevyšel pomalý rozběh
Druhý let - dostal jsem Danu do vzduchu ale lekl jsem se ze letům na další rogalo a zatáčel jsem. Stále žádné bržďení.
Třetí let - opět po pár metrech na kolečka. Analyzujeme moje video. Mám špatně ruce, nedávám je hned po prvním kroku rozběhu nedávám ruce z dlaní zvrchu na úchop na trapézkách.. Tím mám velký úhel náběhu a nezískám rychlost.
Zkoušíme závěs dát trochu níž.
Mirek doleťel krásně daleko.
Čtvrtý let
Opět brousím trávník. Technika rukou už je lepší ale pořád pomalu běžím. Za hranou svahu musím ještě běžet.
Musím k.va maaakááát !!!!!!
Pátý let
Je to tu!!! Konečně let. Makat se vyplatilo. Dokonce i dobré odtlačení na přistání. Jen trošku dříve odtlačit.
Šestý let
Opět nevyšel - znovu
Sedmý let
Zafoukalo mi při startu a brzy jsem se odpoutal. Malá rychlost tak jsem po pár metrech letu vyzkoušel přistání a to vyšlo :)
Osmý let
Podle instruktora dobrý start dobrá náběžka dobrá rychlost ale vzhledem k mé hmotnosti si musím počkat na lepší vítr.
Takže po startu mne to stáhlo doleva a skoro jsem se neodlepil od země krátký let a kružítko doleva.
Devátý let
Konečně jsem se odlepil od země a letěl. Sice jsem byl jen kousek nad zemí ale podařilo se mi relativně dobře odtlačením přistát.
Musím na hraně konce více k sobě přitáhnout hrazdu a ještě získat větší rychlost!!!
Jedenáctý let
Rozběh náběžka všechno dobré ale chybí mi metr výšky abych mohl sklopit éro na začátku letu a získat tak rychlost. Musím dál trénovat na lepším křídle. Třeba 19 Polaris.
Dnes už na to kašlu. Je čtvrt na pět a únava je už taková, že bych jen dělal chyby.
Závěr mého dne:
Naučil jsem se startovat, rozbíhat chytl některé důležité návyky. Nepodařilo se mi dobře procvičit přistávání odtlačením, protože těch příležitostí přistát z letu bzlo hodně málo ale kupodivu i v tom málu se to celkem dařilo.
Klukům se dnes dařilo lépe. Jak JB tak Mirek se odpoutali od země dobře potrénovali starty i přistání. Radost se koukat. Těšíme se na pokračování kurzu. Nikdo ani neváhá, že by se na to vykašlal.
Tomáš Vychodil